Experiment č. 153

Část filtrátu získaného v experimentu 152 rozpusťte v pětinásobném objemu vody a do vzniklého roztoku přidejte trochu roztoku uhličitanu sodného. Ve zkumavce vám vznikne bílá usazenina. Otestujte, jak bude reagovat, když k ní přidáte trochu octa. A2
Roztok z experimentu 152 obsahuje amoniak, avšak není jeho čistým roztokem. Tak, jak reakční rovnice na straně 79 indikuje, roztok obsahuje i vedlejší produkt chlorid uhličitý, který v roztoku uhličitanu sodného vytváří sraženinu uhličitanu vápenatého. Uhličitan vápenatý je rozpustný v kyselině octové.

Experiment č. 154

Opakujte postup uvedený v popisu experimentu 152, namísto hydroxidu vápenatého však použijte uhličitan sodný. Tentokrát čirý roztok získáte okamžitě a filtraci nebudete potřebovat. Získaný roztok uschovejte pro další experimenty.

Modrý neviditelný inkoust

Věnujte pozornost poznámce vztahující se k síranu měďnatému v sekci ,,Nebezpečné látky a směsi'', začínající na straně č. 7.

Experiment č. 155

Dodatečné materiály a pomůcky: pero s ocelovým hrotem nebo jemný, tenký umělecký štětec
1 lžíci síranu měďnatého rozpusťte v objemu vody dosahujícím do výšky 3 cm a výsledný bleděmodrý roztok použijte jako neviditelný inkoust na napsání vzkazu, ideálně na světle modrý papír. K tomu, abyste si napsanou zprávu mohli opět přečíst vy nebo adresát tohoto tajného odkazu, použijte amoniakální roztok, který jste si odložili po dokončení procházejícího experimentu. Roztokem namočte kousek filtračního papírku (tak, že na něj pomocí pipety kápnete několik kapek roztoku), přiložte jej na papír, na který jste napsali tajný odkaz, a přitiskněte. Písmena se zbarví jasně modrou barvou. A2, A3
Modrou barvu písmen má na svědomí sloučenina mědi a amoniaku, se kterou se opět setkáte v kapitole 13.

Prchavá sůl

Možná jste ve starých filmech z dřívějších dob viděli scény, ve kterých bylo dámy a slečny třeba křísit poté, co byly vlivem kouzla vonných solí uvrženy do hlubokého spánku. Takové soli, které byly často známé pod vtipně znějícím názvem ,,jelení sůl'', však nejsou z chemického hlediska ničím jiným než uhličitanem amonným a/nebo bikarbonátem amonným, které se v Evropě dodnes používají jako kypřidlo při přípravě vánočních perníků. ,,Jelení sůl'' můžete dodnes nalézt v některých specializovaných obchodech (pravděpodobně pod názvem Hirschhornsalz či Salajka).

Věnujte pozornost poznámce vztahující se k jelení soli v sekci ,,Nebezpečné látky a směsi'', začínající na straně č. 7.

Experiment č. 156

Do zkumavky nasypte 2 lžíce ,,jelení soli'' a velmi opatrně ji zkuste očichat (trošku si přivoňte k obsahu zkumavky). Do nosu vás udeří vůně amoniaku, která může být o to slabší, čím déle byl produkt v nádobce uložen. Pro srovnání zkuste očichat i lahvičku obsahující chlorid amonný. V tomto případě neucítíte známý zápach amoniaku. To, že je amoniak v ,,jelení soli'' vázán mnohem slaběji než v chloridu amonném, je možné pozorovat i srovnáním různých hodnot pH vodných roztoků těchto dvou látek.

Experiment č. 157

Do jedné zkumavky nasypte 1 lžíci ,,jelení soli'' a do druhé zkumavky dejte 1 lžíci chloridu amonného. Každou ze zkumavek doplňte do výšky 5 cm vodou. Oba připravené roztoky doplňte pomocí pipety roztokem anthokyanu. Chlorid amonný zabarví anthokyanový roztok na světle fialovou barvu, zatímco ,,jelení sůl'' jeho barvu změní na sytě zelenou. Chlorid amonný vykazuje mírně kyselou reakci, zatímco ,,jelení sůl mírně zásaditou.